Kulečník s brankami


K nejoblíbenějším lidským činnostem patří bezesporu hra. A to nejen v dětském věku, ale vlastně po celý život. Jsou hry určené pouze pro jednoho hráče, ale nejoblíbenější jsou určitě ty, u kterých si může člověk dokázat, že je v něčem lepší než ten druhý.

·        K takovým hrám patří i kulečník, který nás baví už neuvěřitelných osm set let.

·        Zajímavé jsou začátky této kavárenské zábavy.

Pokud bychom sledovali její průběh právě před těmi několika staletími v Anglii, asi bychom ji považovali spíše za odnož pozemního hokeje nebo spíše kriketu. Kulečník se totiž hrál venku, na trávě, pomocí zahnuté hole. S její pomocí musel hráč trefit kouli, která prošla skrze branku, trefila druhou kouli a ta shodila kuželku za brankou.

Vypadá to docela složitě. Ale jak se zdá, hráče to celkem bavilo. Jinak by se hra docela jistě nedostala až do Francie, kde se rozhodli ji trochu vylepšit.

1.     Přesunuli ji z hřiště do domu, na stůl.
2.     Aby nepadaly koule po zemi, dostal stůl mantinely.
3.     Odstranila se branka.
4.     Zvýšil se počet koulí, ze dvou na tři.
5.     Zahnuté hole se narovnaly.
6.     Deska se potáhla suknem.
Jen se stolem byl tak trochu problém. Vyzkoušel se kruhový, čtvercový, a nakonec zvítězil obdélník.

Máš-li sukni, obrať tágo

Zajímavý, a tak trochu pro nás ženy urážející je fakt, že jsme mohly hrát pouze obráceným tágem.
·        Muži se prý obávali, abychom neprotrhly sukno.
·        Zřejmě to posuzovali z vlastní zkušenosti.

První mistrovství světa v kulečníku bylo odehráno v roce 1873 v New Yorku. U nás se hra dostávala do povědomosti tak trochu pomaleji a její rozmach utlumila druhá světová válka. Později se nezdála dostatečně socialistickou, ale naopak silně buržoazní, a tak šla opět do pozadí.

V dnešní době už proti této, na šikovnosti a odhadu založené hře, nikdo nic nemá, a tak si ji mohou zahrát i malé děti na svém dětském kulečníku. A pro ty, kterým se nechce do kavárny a do malého bytu by se jim kulečníkový stůl také nevešel, je určenaon-line hra.